Cibuloviny jsou pro zahradníky a zahrádkáře nepostradatelnými květinami. Dá se říct, že svou nepostradatelnou roli hrají v celé rostlinné říši. Zvláště jaro si bez nich nedovedeme představit. A protože krásných rostlin stejně jako krásných věcí není nikdy dost, rádi a často si takové rostliny i sami množíme. Dnes se tedy zaměříme na nečastější metodu množení cibulovin, kterou je množení dceřinými cibulkami.
Podíváme-li se na cibuli z botanického hlediska, je nutné konstatovat, že se podobá podzemnímu (ponořenému) stonku. Jako zásobárna živin pro každou cibuli slouží listy. Každá cibule má vnitřní a vnější slupky, které plní svou předem danou funkci. Vnější slupky během dozrávání cibule sesychají. Poté, jakmile nastane období vegetačního klid, mají za úkol chránit cibuli samotnou před možným poškozením.
Rozlišujeme 2 druhy cibulí
Cibule s tučnou pokožkou jsou prvním druhem, který běžně rozlišujeme. K těmto rostlinám patří například hyacinty, narcisy a také sněženky. Druhý druh cibulí jsou cibule šupinaté, takové, jako mají lilie. Již během léta, tedy v době jejich vyzrávání a následně i v průběhu podzimu se u nich zakládají květy. Začátek nového období růstu se u nich ohlásí tvorbou kořenů vyrůstajících ze základní desky.
Množení pomocí šupin cibulí
A právě u šupinatých cibulí, které mají lilie, existuje možnost množit je odlomením takzvaných brutů. U lilií vznikají tyto bruty v kořenové zóně odtržených šupin. Jsou to vlastně také dceřiné cibulky. Odeberte je však od původní cibule až tehdy, když si vytvoří své vlastní kořeny. Nečekejte však, že hned následující sezonu se dočkáte na dceřiných cibulích květů, to potrvá tak 2 až 3 roky, než se krásné květy objeví i na nich.
V paždí listů některých lilií se objevují úžlabní cibulky také zvané bulbily. U lilií cibulkonosných a lilií tygrovaných se brzy po kvetení začínají tvořit právě v paždí listů četné mini cibulky. Velmi často už mají své vlastní kořínky a lístky. Někdy se uvolňují a samy padají k zemi. Tyto cibulky lze snadno nasázet do květináčů anebo rozsadit na venkovní záhon, kde je pouze zlehka pokryjeme písčitohlinitou zeminou a necháme zesílit. Další metoda množení je snad ještě jednodušší. Stonek položíme šikmo do půdy a lehce jej pokryjeme půdou, špička s chocholem musí vyčnívat na denní světlo.
V některém z našich příštích článků zaměřených na množení rostlin se budeme věnovat množení rostlin pomocí rhizomů.
