Máte rádi kiwi? Možná jste si tedy zkoušeli vypěstovat aktinidii čínskou – keř, který aromatické ovoce s chlupatou slupkou plodí. U nás je s ní ale dost problémů, protože snadno namrzá. Vyzkoušejte raději drobnoplodé aktinidie, popínavky ozdobné vzrůstem a listem, s plody menšími, zato bez srstnaté slupky.
Aktinidie – popínavá kráska s lahodnými plody
Pokud hledáte alternativu k vinné révě, pak jsou některé aktinidie ideální volbou. Stejně jako víno zaručují jak ozdobný vysoko vyrůstající liánový porost, tak i lahodné plody. Je ovšem třeba zvolit druh, který dobře snáší naše mrazivé zimy. Dnes je pěstována řada šlechtěných kultivarů, jejich mrazuvzdornost je však stejná jako u původních druhů. U nás se tedy bude dařit těm, které pocházejí z horských oblastí Číny, kde rostou ve výškách 500 – 1900 metrů nad mořem (aktinidie stříbrná) nebo se v průběhu přirozeného šíření adaptovaly na chladné podmínky Sibiře (aktinidie kolomikta, aktinidie význačná). Teplomilné čínské a japonské druhy u nás prospívají nejlépe ve skleníku nebo v teplých oblastech na dobře vybraném místě u vyhřáté zdi (aktinidie čínská, aktinidie lahodná).
Aktinidie kolomikta se u nás stala v posledních letech populární zahradní exotkou zejména pro své efektní olistění. Listyjsou zpočátku krémově žluté, pak se začnou probarvovat růžově až červeně, postupně pak po odkvětu keře zelenají. Ováné plody připomínající angrešt dozrávají v srpnu, mají hladkou slupku a zelenou lahodnou dužinu.
Snadno se u nás pěstuje zejména aktinidie význačná, mrazuvzdorná do –25 °C, přechodně snášející i pokles pod tuto teplotu. Její výhony se pnou až do desetimetrové délky, poradí si tedy s hustým obrostem sloupů pergoly nebo pokrytím stěny garáže či domu. Plodí množství drobných zelenožlutých bobulí, které dozrávají na přelomu září a října. Jejich dužina je dokonce sladší než velkoplodé kiwi. Plody se nemusí loupat, hodí se k přímému konzumu i k zavařování.
Především jako dekorativní rostlinu lze u nás pěstovat také aktinidii stříbrnou, jejíž listy jsou od jara do léta bílé, stříbřitě osrstěné, v červenci pak vykvétá množstvím bílých kvítků, trochu připomínajících jasmín. Po jejich odkvětu listy zezelenaj a začnou se tvořit oranžové plody. V zemích původu jsou využívány v kuchyni pro zvláštní nahořklou chuť – přidávají se do rýže, do salátů. U nás se obvykle nekonzumují – nestačí totiž úplně dozrát a jsou příliš hořké.
Aktinidie jsou liány, zvyklé šplhat po kmenech stromůdo výšky za sluncem, s kořeny pevně zakotvenými v podrostu. Podle toho mají také nároky na půdu, vápenité a neutrální půdy je třeba před výsadbou okyselit rašelinou nebo lesní hrabankou. V každém případě potřebují oporu, vysazujte je tedy u sloupů pergoly, případně jim zatlučte vysoký pevný kůl do důlku, kam je vysazujete. Můžete je pěstovati u stěny, i zde ale vyrobte laťovou oporu nebo natáhněte síťové pletivo, ke které budete vyvazovat výhony.
Výhoda proti vinné révě? Aktinidie plodí na jednoletých výhonech, to znamená, že letorosty můžeme po zimě značně zakrátit a úrody se dočkáme, i když výhony v zimě trochu namrznou. Zmíněné druhy vykvétají pozdě, od května do července, kdy už jim zmrznutí nehrozí. Mladé rostliny na zimu ale chraňte na zimu u kořenů a v mladém dřevě.
Všechny původní druhy jsou dvoudomé – asi na osm samičích rostlin, které ponesou plody, je třeba vysadit jednu samčí, nejdále do vzdálenosti 1 m, aby došlo k opylení. Při vzrůstající oblibě aktinidií ovšem šlechtitelé již vypěstovali samosprašné odrůdy, které zajšťují bezproblémové opylení a vysokou plodnost.
