Známe je z pohádek a dětských knížek, občas se nám v lese připomenou svým typickým ťukáním, ale to je tak všechno, co o něm víme. Datel obecný je ale ptákem, který si zaslouží víc kromě svojí přezdívky lékař stromů i více pozornosti. Třeba léčí i stromy na vaší zahradě.
Nejrozšířenějším datlem u nás je datel černý – zároveň největší zástupce datla v Evropě. Přestože se to nemusí na první pohled, který navíc často míří neznámo do korun stromů, zdát, datel je velký, měří téměř půl metru, rozpětí křídel je až 70 cm. Už podle jména je jasné, že se jedná o černého opeřence, na temeni hlavy ale mají samečci typickou červenou čepičku.
Šplhavý hledač dřevokazných brouků
Samička má jen malou červenou skvrnku v týle – tak ji můžete zdálky rozpoznat od jiných černýchptáků. Datel má velice silou kůži, kterou ostatní ptáci vůbec nepotřebují. Musí být totiž chráněný před tím, koho se snaží vystrnadit z kůry a dřeva – před kousnutím hmyzu.
Datel je šplhavec. Má speciálně upravené prsty, dva zahnuté dopředu a dva dozadu, aby se na stromě jednoduše udržel. Proto ho můžeme vídávat v mnohdy nepochopitelných polohách. Jeho drápky se zasekávají do kůry stromů, proto je schopný běhat vzhůru i po téměř hladkých kmenech.
Typickým ťukáním na nepřítele
Datlův zobák slouží jako jakési dláto, které ze stromu vysekává kořist – většinou dřevokazné brouky a jejich larvy, které hlodají pod kůrou nebo přímo ve dřevě – odtud potom pramení označení lékař stromů. Datel zvládne spořádat i dřevokazné houby. Ne vždycky je ale takovým lékařem, na které jsme zvyklí – někdy totiž hledá brouky i ve spadlých mrtvých stromech.
Datel poklepe na dřevo, zjistí, kde se potrava ukrývá a pomocí zobáku a dlouhého jazyku ji potom ze stromu doslova vydoluje. V zimě datel požírá hlavně mravence, které vyhání z mravenišť, je schopný ze zimních úkrytů „vyšťourat“ i včely.
Hnízda v dutinách stromů
Datel je typický i svými hnízdy. Nenosí si listy a větvičky do korun stromů jako většina zpěvných ptáků, ale hledá dutiny, které dokáže ještě více prohloubit. Nakonec vytesá dutinu hlubokou 40 cm a širokou něco málo přes 20 cm, což mu někdy trvá i měsíc. Až se mu vylíhnou mláďata, kterých bývá od dvou do šesti, přestěhuje se na noc do jiné dutiny a dává na ně pozor jaksi „zvenčí“.
Přestože můžete mít pocit, že datel u nás snad už úplně vyhynul, není to naštěstí pravda. Datel je pouze plachý, proto ho není téměř nikdy vidět, spíše je možné ho v lesích zaslechnout. Tak zkuste někdy vyrazit na procházku a místo po zemi a po houbách v mechu se zakoukejte i do korun stromů. Kromě datlů tam našly domov další stovky zvířat. A pokud je nezahlédnete, zkuste se alespoň do tajemných zvuků přírody zaposlouchat.
