Architekt radí: Popínavé rostliny – ideální řešení pro malé zahrady
Popínavé rostliny jsou zvláštní skupinou, která přichází na řadu, když máme často jen velmi omezený prostor pro vytvoření zahrady nebo zeleného zákoutí jako místa pro odpočinek. Když nemůžeme do naší zahrádky umístit vzrůstný strom nebo širší skupinu keřů, které by clonily starou nevzhlednou zeď či kompostér nebo zabránily nežádoucím pohledům zvenčí, jsou tu popínavky se všemi svými nespornými klady.
Architekt radí: Popínavé rostliny – ideální řešení pro malé zahrady
Všechny popínavé rostliny se spokojí s minimálním prostorem pro kořenovou soustavu ať už se jedná o úzký záhon podél plotu či pouze malý segment přímo v dlažbě. Přitom se však většina z nich dokáže šplhat do několikametrové výšky a krýt také velkou plochu co do šířky – to vše je však zpravidla závislé na konstrukci opory a také způsobu uchycení rostliny k opoře (viz také dále). Popínavé rostliny většinou disponují bujným a rychlým růstem – opora je často téměř souvisle pokryta. Bohatý obrost listů ovlhčuje prostředí a zachytává škodlivé látky. Kromě příjemné zelené barvy, která působí uklidňujícím dojmem, nám tyto krásky často zajistí také úchvatnou podívanou v době květu a neméně důležitá je rovněž příjemná vůně některých druhů, která nám zpříjemní odpolední posezení u kávy v porostlém loubí. Mezi popínavými rostlinami jsou i některé stálezelené druhy. Ty mají důležitou úlohu zejména v zimních měsících, kdy je jinak zahrádka holá. Popínavé rostliny nejsou zpravidla ani náročné na stanoviště. Většina poměrně dobře snese – některé dokonce vyžadují – přistínění. To je důležitá vlastnost především z hlediska jejich využití na zastíněných dvorech a ve vnitroblocích bytových domů. Nejsou také zpravidla příliš náchylné ke znečištěnému ovzduší.
Vzhledem k bujnému růstu je však ve většině případů nutný častější radikální řez, aby nám tzv. nepřerostly přes hlavu, a je také důležité zvolit vhodnou oporu, protože některé druhy vytvoří velké množství zelené hmoty, která se pak stává zátěží, jenž může některé chatrné konstrukce poškodit.
♣Zde nabízíme pro snadnější orientaci několik základních typů opor a k nim vhodné dřeviny.
Pergola, altán
Pokud jsou pergola či altán řešeny typickým způsobem tzn. stabilní nejčastěji dřevěná konstrukce, tvoří ideální oporu pro vistárii čínskou(Wisteria sinensis). Vistárie čínská je opadavá, statná a bujně rostoucí dřevina exotického vzhledu. Kolem stojen pergoly či altánu se může ovíjet a šplhat se až do výšky 10 m. Velmi dekorativní jsou její fialové méně často také růžové či bílé jemně vonné květy, které se objevují na starších rostlinách v květnu až červnu. Vzrůstově podobný je také trubač kořenující (Campsis radicans), který má oranžové květy a je rovněž velmi dekorativní a dobře použitelný k pergole.
Architekt radí: Popínavé rostliny – ideální řešení pro malé zahrady (Zdroj: ) Architekt radí: Popínavé rostliny – ideální řešení pro malé zahrady (Zdroj: ) Architekt radí: Popínavé rostliny – ideální řešení pro malé zahrady (Zdroj: )
Treláž, loubí
Lehké nejčastěji kovové nebo subtilní dřevěné konstrukce nepříliš velkých rozměrů tvoří další možnost pro využití popínavých dřevin v zahradě, ať již se jedná o konstrukce ploché, připevněné na zeď nebo samostatně tvořící zástěnu (treláže) či umístěné v prostoru pro účel průchodu (loubí). V tomto případě se na slunných místech v zahradě nejlépe uplatní pnoucí růže (Rosa sp.), které jsou velmi oblíbené. Jejich vzrůst však není příliš bujný, a proto je značně závislý na použité opoře, ke které je musíme v rané fázi růstu přivázat. Růže vyžadují slunné stanoviště a středně vlhké živné půdy. Kvetou v letním období (barva květu dle kultivaru), přičemž opakované kvetení do značné míry závisí na pravidelném odstraňování suchých květů. Růže se výborně hodí do předzahrádek, popnutí konstrukce vstupních branek či jako samostatné dominanty na konstrukcích v rámci výsadeb.
Když potřebujeme popnout plot, treláž či loubív zastíněné partii zahrady, bude nám výborným služebníkem zimolez Henryův (Lonicera henryi). Jedná se o bujnou dřevinu, která může šplhat až do výšky 6 m. V květnu až červnu vykvétá drobnými žlutavými až načervenalými květy. Vyžaduje kypré, průměrně vlhké, živné, propustné a humózní půdy a polostinné až stinné stanoviště. Protože je stálezelený, hodí se zejména tam, kde je třeba celoročního pokrytí opory.
Zahradní či domovní zeď
Když potřebujeme popnout nevzhlednou zeď v zahradě, plot či domovní stěnu, přichází nařadu samopnoucí popínavé dřeviny. Nepotřebují žádnou konstrukci, pouze souvislou plochu, po které se dokáží bez přivázání šplhat do několikametrových výšek a krýt velké plochy také do šířky. Typickým příkladem je břečťan popínavý (Hedera helix), vůbec nejznámější a nejběžnější popínavá stálezelená dřevina. Pro zdárný růst potřebuje polostín až stín a živné, humózní, mírně vlhké a vápenaté půdy. Kromě popnutí větších svislých ploch se výborně hodí také jako půdopokryvná dřevina do stínu.
V případě, že se zeď nachází na plném slunci nebo v polostínu, tvoří vhodnou alternativu přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata). Tato velmi bujná rychle rostoucí dřevina se může pnout až do výšky 15 m. Její leskle zelené listy jsou velmi dekorativní a to i na podzim, kdy barví do svítivě oranžové až červené. Má ráda teplo, světlo až polostín a půdy přiměřeně vlhké, živné, snáší však i písčitější. Velmi dobře „taškovitě“ kryje podklad, proto se výborně hodí i na popnutí pohledových zdí a jako pozadí dominantních výsadeb.
