Padne-li řeč na houby, většině z nás se vybaví chutná smaženice, jíž býváme odměněni za zdlouhavé hledání těchto chutných darů lesa. Poměrně známým výkladem slova „houba“ je také vlhkomilná parazitická mykóza. Ačkoliv to nezní nikterak vábně, vězte, že právě ony mykorhizní houby, o nichž je následující článek, pomohou probudit a ozdravit vaši okrasnou zahradu.
Ač houby většinou parazitují na tělech rostlin a následně je po odumření rozkládají mykorhizní houby jsou zcela jiné! Žijí v symbióze s kořeny rostlin a pomáhají jim lépe přežívat v nepříznivých podmínkách. Princip symbiózy zná každý už z obecné školy, a tudíž ví, že se jedná o veskrze prospěšný vztah dvou či více nejrůznějších druhů organismů. Ale symbiont už tak dobrý zvuk nemá. Ale přesto, v případě některých plísní či hub a rostlin takový vztah velmi dobře funguje.
Mykorhizní houby mají podobu nepatrných mikroskopických vláken, která se napojují na kořeny stromů a rostlin. Tím, že vytvoří hustou síť a jejich růst je daleko rychlejší než růst samotných kořenů, získávají rostliny mnohonásobně větší množství živin a vody z okolní půdy a to za kratší dobu, než by získaly od pouhých kořenů. Mykorhizních hub mohou být ve stejném prostoru stovky druhů, různé dřeviny mají různé oblíbence. Některé tyto podzemní houby tvoří celkem nepřehlédnutelné nadzemní plodnice – vídáte je občas na pánvičce s cibulkou. Mnoho jiných ale zůstává okem běžného člověka neobjeveno, protože plodnice buďto zrovna netvoří, nebo jsou malé či schované v půdě. Proto obvykle nesbíráme houby pod jabloněmi, ačkoliv půdní houby tam také jsou.
Když mykorhiza chybí
Jen ty nejodolnější druhy hub přežívají znečištění prostředí, kyselé deště, spady dusíku a chemické postřiky. Člověkem vytvořené smrkové monokultury si okyselují a vyčerpávají vlastní půdu, druhově bohaté smíšené a listnaté lesy jsou na tom mnohem lépe. Úplně nejlépe jsou na tom pralesy (i ty naše poslední české), kde je hojnost tlejícího dřeva a větší vrstva humózní půdy. Ale nejen lesní stromy žijí na hromádce s houbami. Týká se to i našich ovocných stromů, keřů a bylin. Jen typ mykorhizních hub se liší. Proto je velmi výhodné, pro rostliny a tím i pro nás, dodat tyto houby do půdy, ve které chybí. Na polích a klasických zahradách mykorhizu zdecimovala chemizace, na níž jsou podhoubí velmi citlivá. Rostlina bez mykorhizy také poroste, ale aby nerostla špatně, všechnu tu práci za houbu musí dělat člověk.
Účinky mykorhizních hub v zahradě
Různé druhy rostlin potřebují odlišné mykorhizní houby. Nejběžnějším typem je mykorhiza pro pokojovky, balkonovky, ovocné stromy a keře, zeleninu, jehličnany i listnáče. Řada studií prokázala, že díky mykorhize rostliny vykazují lepší růst, bohatší a dřívější květenství a lepší plodnost. Navíc jsou rostliny lépe chráněny proti suchu a jsou odolnější při přesazování. Díky mykorhizním houbám můžeme omezit hnojení. Půdní houby dokáží maximálně využít veškeré dodané živiny a taktéž díky jejich síti se chemické hnojivo tak snadno neodplaví z půdy. Navíc oproti chemickému hnojivu, které se při standardních podmínkách vyplavuje z půdy, mykorhizní houby zůstávají a podporují rostlinu po celý její život. Jediné, co se musí dodržet při použití mykorhizy, je její aplikace přímo ke kořenům.
Díky prospěšným půdním houbám se může snížit spotřeba průmyslových hnojiv bez negativního dopadu na kvalitu a zdraví rostlin a kvality podzemních vod. Mykorhiza se v přírodě vyskytuje u více než 90 % rostlinných druhů a nejčastěji se jedná o typ mykorhizy arbuskulární. Mykorhiza se běžně vyskytuje ve volné přírodě, ovšem na místech narušených lidskou činností chybí. Především se jedná o místa, kde probíhá intenzivní zemědělská výroba, aplikace chemických hnojiv, a taktéž ji nenajdeme v zahradnických substrátech.
Kde je Mykorhizu možné využít?
• důlních výsypkách a úložištích popílku
• dopravní infrastruktuře
• pouštích a polopouštích
• rekultivaci skládek a hald odpadů z průmyslových činností
• zatravňování hřišť, závodišť nebo golfových greenů
• ozeleňování střech
