Z jara v zahradnictvích můžeme v posledních několika letech zakoupit rostlinu stevii sladkou, která už samotným názvem dává najevo svou nasládlou chuť a doslova netušené možnosti využití. Dá se pěstovat na zahradě i doma na okenním parapetu. Jedná se o subtropickou rostlinu, u které byla prokázána vysoká sladivost listů.
Steviezískala díky své chuti mnoho dalších označení, jako například sladká tráva, medové lístky nebo stevie cukrová. Její oficiální název je Stevia rebaudiana Bertoni, česky stevie sladká. Je to zástupce čeledi hvězdnicovitých (Asteracerae). Patří k vytrvalým rostlinám a dorůstá výšky až 1,5 metru. Pochází z Jižní Ameriky, konkrétně z hraničních oblastí Paraguaje a Brazílie. Její pěstování se následně rozšířilo do USA, Japonska, Thajska, Vietnamu, Číny, Jižní Koreje a také do Německa a Bulharska.
Tato rostlinase začala využívat jako náhražka cukru právě díky vysoké sladivost i jejich listů. Obsahuje glykosid steviosid. Ten je 200 až 300x sladší než sacharóza. A právě tato skutečnost vedla k tomu, že se tato rostlina začala pěstovatv mnoha dalších zemích mimo země svého původu. Jedinou částí rostliny neobsahující steviosid je její kořenový systém. Celkově je kořenová soustava steviedosti slabá a proto je tato rostlina poměrně citlivá k vysychání zeminy.
Listy rostlinyjsou místem, kde se hromadí největší množství sladké látky. Množství steviosidu v nich obsaženého záleží na několika faktorech. Ovlivňuje ho stupeň olistění rostlin, velikost, hmotnost i tvar listů. Výzkumy prokázaly, že vetší zaoblení listů je důvodem, proč mají listy vyšší sladivost. Většina rostlin je samosprašná, nicméně možné je i opylování hmyzemanebo cizosprašnost. Bílá okoličnatá květenství jsou rozmístěna v terminální části stonku a také na větvičkách rostliny. Plodem je pak ochmýřená nažka, u které výrazně klesá její klíčivost s přibývajícím časem. Dá se říct, že po asi osmi měsících již semena nejsou schopna vyklíčit.
Pro pěstovánístevie se ukazuje jako lepší varianta venkovní pěstování. V interiéru se její pěstování nedoporučuje z toho důvodu, že listům stevie zde schází dostatečné množství slunečního svitu, což ochuzuje rostlinu o vyšší obsah steviosidu.
Pod nejrůznějším označením byla stevie užívána už před španělskou kolonizací. Využívali ji Indiáni z kmene Guaraní, kterým sloužila nejen jako sladidlo, ale také jako antikoncepční prostředek. Vzhledem k tomu, že steviosidy jsou stálé při vyšších teplotách, je vhodné dělat z listů stevie výluhy a ty pak přidávat do teplých nápojů jako jsou kávaa čaj. Zcela osvědčený a spolehlivý postup je vyluhovat 1 – 2 čerstvé listy stevie, nakrájené na drobno a vložené přímo do šálku s čajem a ponechat tam listy luhovat asi 15 minut a pak třeba přikyselit šťávou z citronu a vypít.
Velkou výhodou rostlinje, že nejsou takřka vůbec napadány škůdci, neboť rostlinný steviosid působí jako spolehlivá ochrana proti hmyzím škůdcům. V zahraniční je stevie již dlouhou dobu používána jako významné nízkoenergetické sladidlo, které je vhodné nejen pro diabetiky, ale i pro lidi bez obtíží. I sušené listyse dají využívat stejným způsobem jako čerstvě posekané. V zahraničí stevii již dávno začali používat k dochucování zubních past, žvýkaček a také limonád. Evropská unie stevii odsouhlasila k používání jako sladidlo až na sklonku roku 2011. Problém se schvalováním zde představoval právě slabý hormonální androgenní účinek. Příznivé bakteriální účinky stevii předurčují k užívání jako podpůrný prostředek při zánětech dásní, aftách anebo jako prevenci rozvoje paradentózy.
