Zahrada

Zahradní stavby, Zahradní technika, Pěstování zeleniny, Pěstování ovoce, Bylinky, Okrasná zahrada, Trávník, Zahradní nábytek, Choroby, škůdci, plevele, Rady do zahrady, Voda v zahradě, Chemie a hnojiva, Pokojové rostliny, Rostliny a stromy, Zahradní inspirace, Pěstování na balkonu, Zvířata na zahradě, Permakulturní zahrada

Máte rádi levanduli? Tohle o ní možná nevíte

Levandule, ta krásná skromná rostlina z oblasti Středomoří a francouzské Provence se již dávno stala klasickým a neodmyslitelným obyvatelem venkovských zahrad. Těší nás svou okouzlující vůní, nádherným vzhledem a pomáhá nám svými léčebnými schopnostmi. Existuje však velké množství méně známých skutečností, které jsou s jejím výskytem, růstem a sběrem spojené. Podívejme se tedy na ně.

Příroda opatřila levanduli dlouhými úzkými listy a přírodními oleji zcela záměrně. A to proto, aby rostlině poskytly přirozenou ochranu, a umožnily jí tak přežít v sluncem zalitých oblastech při poledním úpalu. Pro dobytek učinila levanduli nepoživatelnou nebo alespoň nechutnou.

Existuje snad 40 druhů levandulí, které obsahují různé množství a kvalitu přírodních olejů. Dříve si obchodníci dávali velmi záležet na tom, aby našli ten správný druh k výrobě dokonalých směsí. Dnes se levandule pěstuje jako obchodní komodita takřka po celém světě od Tasmánie přes Francii, Chorvatsko až po Nakafuran v severním Japonsku.

Levandule jako léčivá rostlina

Levandule se používala v lékařství již od 7. století. Tehdy tuto skromnou a velmi užitečnou bylinu používali při léčbě nemocných Egypťané, Řekové, Římané i Arabové. Pěstovala se obvykle v blízkosti prádelen. Využívala se i k provonění podlah, kdy se jako drcená směs uplatnila při hubení hmyzu. Později se prokázal i její účinek proti blechám a vším.

Jako léčivá bylina byla levandule využívána při křečích, mdlobách, obrně, vodnatelnosti a některých chronických onemocněních. Chemický olej získávaný z levandule a nazývaný nardový olej byl považován odjakživa za velice silný. Jeho používání proto bylo vždy doporučováno s maximální opatrností.

Levandule samozápalná a voňavá

Opatrnost je však na místě i v jiném směru. Levandule je totiž rostlina samozápalná. Přestože ji většina z nás má spojenou s mdlou těžkou vůní, některé její středomořské odrůdy jsou doslova přeplněné těkavými oleji. A to v takové míře, že jejich spontánní uvolňování za letních veder často způsobí zapálení rostlin v jejich okolí.

Takové požáry jsou zvláště známé z Austrálie, kde levandule často způsobí zapálení sousedních porostů blahovičníku. Semena levandule pak mají schopnost vyklíčit pouze v popelu nasyceném kouřem z takového požářiště.

Nejčastěji se levandule využívá samozřejmě k výrobě parfémů. V roce 1709, kdy Ital G. M. Farina přidal výtažek z levandule do parfému a nazval ho podle svého rodného města Cologne, vznikla poprvé Eau de Cologne. Ta se dostala na trh později jako nejslavnější značka doplněná číslem popisným 4711. To bylo číslo původního obchodu.

Jaké známe druhy levandule

Co se pěstování levandule týče, nejkvalitnější levandule lékařská (Lavandula angustifolia) se vyskytujete v nadmořských výškách mezi 800–1300 m. Levandule širokolistá (Lavandula latifolia) se pěstuje v oblastech s nižší nadmořskou výškou a její olej už nepatří k tak kvalitním. Křížením vznikl hybrid těchto dvou druhů, levandule prostřední (Lavandula intermedia), pěstovaná v nížinách a mající méně kvalitní olej.

Text: Zuzana Bohdalová

Publikováno: 10. 12. 2013, Autor:

Diskuze Vstoupit do diskuze Vstoupit do diskuze