Na to, jaké jsou kosatce honosně a kouzelně vyhlížející květiny, jsou celkem nenáročné. Spokojí se jen s minimální péč. A tak kosatce neboli irisy představují přesně to, co hledáme, když chceme na zahradě převážně odpočívat a dívat se přitom – třeba ze zahradního lehátka – na něco opravdu krásného.
Výhodou jedněch z nejkrásnějších trvalek – kosatců – je, že si můžeme do své zahrady vybrat druh přesně na míru. Podle velikosti zahrady a typu rostlinné společenství, které se vedle kosatců ocitne, si můžeme vybírat z mnoha odrůd a typů a barev. Od malých, 10–15 vysokých kosatců až po velkokvěté kosatce, dorůstajících do výšek až sto dvacet centimetrů. Nízké irisy se sází do skalky nebo kolem terasy či do nádob, vysoké kosatce určené také k řezu se vyjímají na obrubách kolem cest stejně jako na záhonech. Efektní je ale také skupina kosatců jako solitér v trávníku s pozadím jehličnanů nebo živého plotu, zelené stěny. Kolem jezírka, do kyselejší půdy se hodí kosatce japonské. Naše nejrozšířenější irisy neboli kosatce (Iris barbata) kvetou od května do června. V té době vytvářejí na zahradě při správném výběru stanoviště celá moře barev.
Minimální péče, maximální efekt
Celá rostlina je zajímavá; zjara se z podzemních oddenků vynoří malé mečíky listů, z nich se vyloupnou dlouhé stvoly s několika poupaty, které začínají kvést shora. Poté co dokvete, se každý květ zvláštním způsobem „zaroluje“ do sebe. Odkvetlé květy musíme odstřihávat. Kosatce jsou nenáročné, snesou každé stanoviště, ale preferují slunná místa a spíše vápnité půdy chudé na humus, ne čerstvě hnojené. V mokré půdě by oddenky mohly uhnívat. Ideální jsou proto jižní svahy. Irisy se množí se velmi jednoduše rozdělením trsů oddenků a jejich rozsazením během léta, po odkvětu. Oddenky se přitom sázejí velmi mělce. Aby kosatce maximálně kvetly, potřebují po čtyřech letech přesadit. Potom kvetou nejvíce zase druhý a třetí rok, pak by měla následovat opět změna stanoviště.
