Sója je velmi stará kulturní rostlina, luskovina, která slouží jako krmivo pro lidi i pro zvířata. Dostala se postupem času z Asie do Evropy jako raritní rostlina bez jakéhokoli většího hospodářského významu. Až v polovině minulého století jsme začali i v Evropě poznávat její vynikající vlastnosti, především jako dietetické potraviny, která má vysoký obsah čistých rostlinných bílkovin.
Zatímco v Orientu sóju už dávno přijali jako rovnocennou náhradu živočišných bílkovin, u nás dáváme stále přednost masu. V Orientu se opravdu málokterý pokrm obejde bez sójového oleje. Sója je z hlediska svých příznivých vlastností a vlivu na zdraví velmi nadějnou zeleninou. Dokáže celkově snížit bílkovinný deficit.
Podle barvysemen rozlišujeme sóju na žlutosemennou, černosemennou a zelenosemennou. A právě zelenosemenná odrůda s plody podobnými hrachuje velmi nadějnou a zajímavou zeleninou pro drobné pěstitele. Její lusky se mohou konzumovat i zelené v syrovém stavu, podobně, jako je tomu u luskového hrachu anebo ji přidávat do různých salátůa díky její konzumaci včetně lusků přijímat všechny její významné složky.
Sója patří do skupiny luštěnin, které si dokážou potřebný dusík opatřit z ovzduší a ukládají ho do hlízek na svých kořenech. Mnohem vyšší výnosy ze semen poskytuje sója, která je pěstovánav dobré humózní zemi. Není třeba k ní přidávat v průběhu celého vegetačního období žádné hnojivo, jednoznačnou podmínkou je však dostatečná zálivka. Ta musí být pravidelná a vydatná. Sóju řadíme k teplomilným rostlinám, které vyžadují slunné místo, chráněné od severu i severozápadu před větrem. Sóju můžeme pěstovat volně v záhonech, ale také v truhlících. Sklizené rostliny je dobré ponechat zavěšené na suchém vzdušném místě a po jejich doschnutí se pak vyluští semena. Semena je možné ještě dosoušet ve slabé vrstvě na sítě.
V Japonsku, Číně i ostatních zemích Orientu již dávno poznali, že sója je potravinovou cestou za zdravím. Dlouhodobé lékařské výzkumy potvrdily, že sójová vláknina má velký význam při prevenci rakoviny tlustého střeva. Tofu a další produkty ze sóji se zkoumají z hlediska vztahu k prevenci rakoviny prsu, navíc je dokázáno, že u kojenců, kteří nemohou být krmeni mateřským mlékem, je sójové mléko považováno za šetrnější náhradu sušeného kravského mléka, které by mohlo způsobit alergie. Sojová omáčka, sojové mléko, tofu i sojový olej jsou bohatými zdroji draslíku, hořčíku, železa a fosforu a mají významný podíl kyseliny folové, která působí proti únavě a celkově posiluje organismus. Nezanedbatelný je u sóji i obsah vitamínů.
Je tedy jen na nás samotných, zda si také dokážeme sóju oblíbit natolik, že se stane běžnou součástí našich jídelníčků.
