Až na vaší zahradě rozkvetou vlaštovičníky, nevytrhávejte je hned a neničte, vlaštovičník nepovažujte jen za obyčejný plevel, ale vnímejte jej především jako léčivou bylinu. Jestliže se ale na vaší zahradě nevyskytne, neváhejte jej vyhledat kdekoli, kde je čistý vzduch a zdravé prostředí. Až si přečtete nové informace o jeho léčivých účincích, jistě pochopíte, že jeho využití je opravdu široké.
Označení vlaštovičník získala tato rostlina podle řeckého názvu pro vlaštovku. Má to spojitost s termínem, kdy se vlaštovky vracejí ze svých zimovišť do Evropy. Vlaštovičník (Chelidonium majus) je běžně rostoucí bylina, kterou najdete na vlhčích lokalitách s humózní půdou a stejně tak často i na stinných nebo polostinných místech. Byliny rostoucí na slunných polohách jsou vždy bohatší na obsah léčivých látek.
Charakteristické jsou pro tuto rostlinu čtyřdílné jednoduché květy žluté barvy s vystouplým středem. Listy vlaštovičníku jsou pokryté chloupky a jsou hluboce vykrajované. Stonkem protéká hustá oranžová šťáva nazývaná latex, kterou se dají léčit vzniklé bradavice kdekoli na těle. Latex vzniká v mléčnicích stonku.
Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com) Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com) Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com) Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com) Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com) Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com) Vlaštovičník má léčivý květ i kořen (Zdroj: shutterstock.com)
Z hlediska léčby není vlaštovičník bezproblémový
Kdo dosud nevyužíval léčivých schopností vlaštovičníku, měl by být při jeho užívání zvlášť opatrný. Dávkování vlaštovičníku pro přímé užívání nechejte raději zkušeným. To proto, že vlaštovičník obsahuje i toxiny.
Proto je bezpečnější využívat rostlinu spíše než k přímě konzumaci čajů nebo sušených květů raději jako odvar do koupele nebo tinkturu pro vnější využití.
Vlaštovičník obsahuje berberin, který způsobuje dýchací problémy, následně ochrnutí a smrt. Dalším toxinem obsaženým v této rostlině je sanguinarin, který má nejprve slabé narkotické účinky a později vyvolává křeče a následné znecitlivění kůže. Toxicky mohou působit i chelidonin a homochelidonin. Tyto toxiny způsobují utlumení činnosti centrálního nervového systému a působí i mírně anesteticky. Z důvodu výskytu výše uvedených toxinů se nesmí vlaštovičník užívat nadměrně.
Rostlinám, jako je vlaštovičník, se říká rostlinná antibiotika. Bylinu řadíme mezi fytoncidy, ty zastavují růst mikroorganismů. Od května do června, tedy v období plného květu, sbíráme vlaštovičníky, které následně sušíme zavěšené nebo volně rozložené při teplotách nad 30 °C. Je nutné dávat pozor, aby se rostliny nezapařily.
Kořen se získává z rostlin brzy na jaře, nebo naopak na podzim a suší se při teplotách pod 60 °C. Jakmile je postupně dokonale vysušen, uschovává se v uzavřených nádobách.
Nejlépe jsou známy a vyzkoušeny léčivé účinky vlaštovičníku na bradavice. Při každodenním potírání bradavic po dobu šesti týdnů čerstvou šťávou vytékající z nalomené rostliny se můžete těchto obtěžujících kožních problémů zbavit. Vlaštovičník účinkuje tímto způsobem díky obsahu cytostaticky fungujících látek, které zabraňují růstu dalších buněk.
Odvar získaný z jedné lžíce sušené anebo čerstvé nati přelijte vřelou vodou, louhujte 10 minut a po přecedění používejte na koupel nohou. Osvědčil se při hnisavých ranách, bércových vředech, mykózách anebo špatně se hojících ranách.
Tinkturu vyrobíte z jednoho dílu najemno nasekané nati vlaštovičníku zalitého pěti díly 4% alkoholu. Tři týdny nechejte nať louhovat za pravidelného protřepávání a nakonec tinkturu přeceďte přes pláténko a uskladněte v tmavé lahvičce. Tinktura je určena k zevnímu použití jako kosmetický prostředek.
