Bilbergie, zvané také čínský oves, jsou krásné rostliny s poutavými květy, které nosí své jméno po švédském přírodovědci Gustavu Johanu Billbergovi. I když původně byl G. J. Billberg právník, měl mnoho koníčků, mezi nimi byla i přírodověda. Zajímal se nejen o botaniku, ale hlavně o zoologii. Svůj zájem upíral hlavně ke hmyzu.
Bilbergie patří mezi broméliovité rostliny. Jsou to rostliny tropické, které se u nás dají pěstovat pouze jako pokojové nebo skleníkové rostliny. Jejich pěstování je jednoduché, a proto je dobré si je pořídit hlavně v případě, kdy nemáte na rostliny v bytě příliš mnoho času.
Skvěle se hodí pro moderní interiéry, a proto je škoda, že z broméliovitých rostlin patří u nás právě k těm málo rozšířeným. Původním domovem těchto epifytních rostlin jsou vlhké lesy Jižní Ameriky.
Květy vyrůstají z listové růžice
Na bilbergiích každého upoutá efektní vybarvení listenů, které ukrývají menší dekorativní květy. Netradiční květenství vyrůstají z pevných listových růžic. Jakmile kvetení ustane, listová růžice, z níž květ vyrostl, odumře. Nejdříve však rostlina vytvoří několik nových listových růžic, z nichž vyrůstá později další květenství. Každá z těchto růžic může vytvořit novou samostatně rostoucí rostlinu.
Pro bilbergie je třeba zabezpečit světlé místo a optimální teplotu okolo 15 °C. V zimním období by neměla teplota v místnosti poklesnout pod 12 °C.
Tak jako ostatní broméliovité rostliny i bilbergie se zalévají mezi listy. Zálivku nikdy neprovádějte studenou vodou. Voda by měla být spíše vlažná a odstátá. Frekvenci zálivky přizpůsobte prostředí, v němž bilbergii pěstujete. V chladnějším prostředí ji nebude rostlina potřebovat tak často.
Gustav Johan Billberg, který žil v letech 1772–1844 vystudoval univerzitu v Lundu. V roce 1793 začal pracovat ve Stockholmu, poté ve Visby. Když se v roce 1808 vrátil zpět do Stockholmu a začal zde pracovat u administrativního dvora, stala se jeho koníčkem zoologie. Zde publikoval některé práce z oboru botaniky.
V roce 1818 se stal členem Švédské královské akademie věd, následně pak v roce 1820 členem Ruské akademie věd. Následovalo založení Linnéovské společnosti ve Stockholmu.
Poté, co zemřel botanik Johan Wilhelm Palmstruch, byl ustanoven právě Billberg jako pokračovatel a tvůrce dalších dílů Svensk Botanik a Svensk Zoologi. Celkem tak vzniklo úctyhodných 11 dílů tohoto jedinečného díla, přičemž Svensk Zooligi, dokončená v roce 1825, byla hlavně dílem Billberga.
Jako každý slavný vědec si i Billberg zasloužil, aby jeho jméno nesla některá z rostlin a šířila tak dále jeho slávu. To si uvědomil roku 1821 Billbergův přítel Carl Peter Thunber, rovněž velmi významný švédský vědec – botanik, a rostlinu, o níž jsme dnes psali, pojmenoval Billbergia na počest G. J. Billberga.
Text: Zuzana Bohdalová z cs.wikipedia.org, zahradnictvikrulichovi.cz, foto: Shutterstock
