Patison byl ještě před několika desítkami let běžným obyvatelem českých zahrádek. Pak jsme na něj trochu pozapomněli, ale naštěstí jeho obliba znovu roste. Což je dobře, protože je nejen pěkný na pohled, ale také skvěle chutná a je plný zdraví.
Patison má zajímavý dekorativní tvar a v kuchyni široké využití
Patison patří do rozvětvené rodiny dýní, z botanického hlediska je kultivarem dýně obecné. Ale od svých příbuzný je jeho plod k rozpoznání hned na první pohled díky svému diskovitému tvaru. Jinak samotná rostlinka se od jiných dýní takřka neliší. Vyrůstá někdy až do poměrně rozložitého keříku, kde se v úžlabí listů tvoří žluté květy, které připomínají květy okurky.
Pozor na vlastní semínka z patizonu
A podobně jako okurka je patison poměrně náročný na životní podmínky. Kdysi se pěstoval stejně jako jiné dýně přímo na kompostu, z něhož si bral potřebné živiny. Ale je tak nenasytný, že po konci jeho vegetační dob bývá kompost prakticky zbaven všech obohacujících látek. Proto je lepší vysadit ho tam, kde jiné dýně. Tedy do půdy plné organických látek bohatých na dusík a s vědomím, že potřebuje i hodně životního prostoru kolem sebe. Když mu ho nenabídneme, začne utiskovat ostatní rostliny.
Patisony ocení dostatek vláhy, ale nikoliv převlhčení, protože potřebují stabilní vlhkost. Takže platí zásada zalévat často a po menších dávkách, které zvyšujeme s tím, jak se rostlina zvětšuje a košatí. Vysazovat lze už patisonová semínka, které je ale lepší předpěstovat, nebo si opatřit sazenice. Sklizeň z vlastního osiva raději nezkoušejte. Patisony jsou samosprašné rostliny opylované hmyzem, který často přilétá z větších vzdáleností. Taková včela dorazí i z kilometr vzdáleného stanoviště a opyluje patison třeba s cuketou nebo nějakou jinou tykví. Z takto zkřížených semen nám pak může v dalším roce vyrůst docela jiný plod.
Ať už zvolíme tradiční bílý patison nebo jeho vyšlechtěné barevné varianty, vždycky se můžeme spolehnout, že bude na zahradě budit zaslouženou pozornost a zároveň se jeho chutná dužina uplatní v mnoha podobách v kuchyni.
Patisony sklízíme na od konce léta až do začátku podzimu, než vypuknou první mrazíky. Pokud se jim dostane správného skladování, vydrží bez problému přes zimu. Uskladňujeme zdravé a nepoškozené plody, kterým se nejlépe daří v suchu při minimální teplotě kolem 12 o C. Vhodný pro ně není sklep, kam dáváme na zimu jablka, které snesou i trochu vlhkosti a teploty blížící se nule.
Pěkný vzrostlý patison mívá tak 5 – 7 plodů za sezonu. Když ale průběžně posbíráme malé plody, rostlina nasadí další. Mladé patisony jsou výborné naložené ve sladkokyselém nálevu, ale hodí se i do zeleninových směsí nebo na gril. Ostatně grilovat lze i velké patisony, které chutnají také jako řízky nebo zapečené, třeba s mletým masem a sýrem. Jejich dužina při tepelném zpracování rychle měkne, takže je vhodná i do minutkových jídel, přidává se do krémových polévek a mladé syrové plody zase do salátů.
Plody patisonu jsou plné vitamínů a minerálů, včetně železa nebo draslíku, ale s nízkým obsahem kalorií. Tato dýně má schopnost odstraňovat škodliviny ze střev, pomáhá tedy optimalizovat trávení a zároveň regeneruje organismus. Vzhledem k nízkému obsahu sacharidů je vhodná i pro diabetiky.
