Cukety se v Čechách objevily asi v polovině 80. let minulého století a velmi rychle se u nás zabydlely. Přesněji řečeno – byla to spíše cuketová invaze. Proč k tomu došlo? Je to jednoduché, cukety totiž vypěstuje i nepříliš zdatný zahradník. Cukety se pěstují velmi snadno, rostou velmi rychle a jejich úroda bývá velká. Je tedy pochopitelné, že od té doby se v létě domácnosti předhánějí v tom, co všechno je možné z cuket “vyrobit”. Zpracovává se na desítky různých způsobů. Málokdo však ví, že nekompetentní pěstování této zeleniny se jim nemusí vyplatit. Ba co víc, může je dokonce i otrávit. Jak je to možné? A proč jsou nebezpečné doma vypěstované cukety a ne ty v obchodě? Odpovíme.
Cukety a okurky mohou být jedovaté (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Cukety – vděčné to plodiny řady českých zahrádek
Cukety vypěstované na běžné domácí zahrádce, mohou být překvapivě jedovaté. Zatímco velkoplošně pěstované cukety s původem zemědělského pěstování jsou obvykle nezávadné. Proč tomu tak je? Je tomu tak z celé řady důvodů. Mimo jiné i proto, že domácí zahradníci k pěstování často používají semena z nespolehlivých zdrojů. Pojďme se však na tuto problematiku podívat blíže.
Ne vždy je honba za velikostí tím nejlepším nápadem
Proč mohou být domácí cukety jedovaté?
Mezi lidmi koluje představa, že pěstování cukety je jednoduché a nevyžaduje to příliš mnoho znalostí ani úsilí. Jenže to je velký omyl. Pěstování cuket v nevhodných teplotních podmínkách stačí k tomu, aby se v cuketách, ale také třeba i v okurkách, začaly srážet nebezpečné toxiny, které je udělají jedovaté. A to není jediná chyba, kterou zahrádkáři často dělají. Cuketa by se rovněž neměla pěstovat vedle okrasných květin, protože to může vést ke genetickému zpětnému křížení rostlin, což vede k vzniku cucurbitacinu.
Cucurbitamin je toxin, který se hromadí nejen v cuketách, ale i v okurkách, melounu a dýních
Co je cucurbitacin?
Cucurbitaciny jsou biochemické sloučeniny, které produkují některé rostliny – tedy především ty z čeledi dýně a tykve a fungují jako efektivní obrana proti býložravcům. Z laboratorního výzkumu se ví, že mají cytotoxické vlastnosti a stále ještě jsou zkoumány z hlediska jejich potenciální biologické aktivity. Cucurbitany dodávají hořkou chuť rostlinným potravinám, tedy nejen cuketě, ale také i okurce, melounu nebo dýni. Nejvíce se koncentrují především v okolí stopek. Zajímavé je, že aktuálně probíhá výzkum pro možné budoucí použití při vývoji léků na záněty, rakovinu, cukrovku nebo třeba kardiovaskulární onemocnění.
Syndrom toxického squashe
Syndrom toxického squashe je spojen s konzumací potravin s vysokým obsahem cucurbitacinu. K nejrozšířenějším příznakům otravy je průjem, zvracení a bolest břicha. Nicméně průběh otravy může mít i vážnější formu a může také způsobit otok slinivky břišní, jater, žlučníku a ledvin. V závažných případech se pak může objevit i dehydratace, závratě, a dokonce i srdeční problémy. Způsobit to také může i výrazné vypadávání vlasů a chloupků na těle. Vlasy pak začnou opět růst zhruba až za 6 měsíců. Nutno ale také podotknout, že otrava cuketou je vzácná. Nicméně by se neměla podceňovat.
Aby cukety nebyly jedovaté, sklízejte je, když jsou ještě mladé
Jak předejít otravě?
Jednou z hlavních prevencí je to, že byste měli okamžitě přestat jíst plody, které se vám budou jevit jako příliš hořké. Pozor, nezachrání je ani to, že je uvaříte. Vždy u této zeleniny preventivně odkrojujte jeho okraje. Kromě hořké chuti se takové plody vyznačují také hořkou vůní a drsným povrchem. To vám může pomoci při jejich výběru. Vždy dbejte na to, aby měly hladký a lesklý povrch.
Proč jinak jedlá zelenina může obsahovat jedovaté látky?
Příčinou je křížení, k němuž dochází při opylování rostlin. Hmyz může nést geny z divokých odrůd. Někdy stačí, že se přenesou z vyšlechtěných okrasných odrůd, které ale nejsou určeny k jídlu. Na stejné zahradě se hladiny cucurbitacinu v zelenině mohou lišit. Při dobrých pěstebních podmínkách se jejich hladina snižuje. Pokud jsou naopak pěstební podmínky nevyhovující, koncentrace toxinu v zelenině se naopak zvyšuje. Tvorbu toxinu navíc rovněž způsobuje tepelný stres a také i holý fakt, že ve více zralých plodech je více tohoto jedu. I proto je nejlepší sklízet mladé plodiny.
Jak předejít tomu, aby se cucurbitacin v zelenině objevoval?
Jak již bylo řečeno, riziko výskytu cucurbitacinu v cuketách snížíte tím, že je nebudete pěstovat v sousedství okrasných tykví. Kromě toho se také vyvarujte vysévání semen z podomácku vypěstovaných cuket. Koupená semena jsou v tomto ohledu bezpečná. Šlechtěním se tyto toxiny podařilo šlechtěním vyloučit. Pozor si dejte i na sucho a pěstování cuket v příliš vysokých teplotách. To i pro jinak řádně pěstované odrůdy totiž představuje mimořádnou zátěž, která je spojena s nárůstem obsahu toxinů. Zajistěte proto svým cuketám dostatečnou vláhu, a to především v období sucha.
Pokud pěstujete cukety ve skleníku (což je spojeno s jednodušší péčí), v létě ho zastiňte (použít k tomu můžete prostředky s přídavkem vápna nebo křídy, existují ale i hotové přípravky jako třeba Ceres Parasolex nebo můžete použít závěsy či stínicí rohože). Udržujte ve skleníku tu správnou teplotu, větrejte a v době chladných nocí skleník zavírejte. Plody pak sklízejte malé. Ve stavu té nejvyšší zralosti se toxiny objevují i u jinak běžných druhů. Sklízet by se proto měly před dosažením stavu plné zralosti.
Zdroj informací: Ústav experimentální botaniky AV ČR ueb.cas.cz; Univerzita Karlova Přírodovědecká fakulta – Iva Malátová: Využití cucurbitacinu pro léčbu nádorového onemocnění; National nutrition Council; e-ogrodek.pl
