Chcete mít na své zahradě dostatek vlastních potravin, které jsou nedotčeny chemickými postřiky a jsou v souladu s přírodou? Poradíme, jak si takový zdraví záhon složený ze základních plodin původních severoamerických obyvatel vysadit. Postačí seznámit se se zemědělskou permakulturou, která se nazývá indiánská smíšená kultura, jejímž základem jsou kukuřice, fazole a tykev.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Indiánská smíšená kultura
Slovo permakultura vzniklo souslovím - permanent agriculture - tedy trvalé či trvale udržitelné zemědělství. Principem takového zahrádkaření je soulad s přírodou, nikoliv jeho nadřazenost a honba za dokonalou úrodou vyhnanou chemií. Na první pohled může taková zahrada působit poněkud chaoticky a zanedbaně, ale jde o velmi důmyslný systém, který si vystačí sám se sebou a nepotřebuje ani tolik práce jako běžná zahrada, kterou všichni známe.
Indiánská smíšená kultura, jejímž základem je pěstování bez chemie, fosilních paliv a tažné síly zvířat, dokázala indiánům zajistit slušné výnosy základních plodin. Dnes by se dalo nazvat též polokulturním zahradničením. Základem jídelníčku severoamerických indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii Čerokíů jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (dýně).
Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí ji ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají.
Fazole jsou součástí záhonu indiánské smíšené kultury
Indiánská smíšená kultura a její historie
Indiáni na svých pozemcích hospodařili bezorebně a bez použití tažné síly zvířat. Vystačili si s jednoduchými nástroji a s energií vlastních svalů. Jejich agrární styl lze tedy považovat spíš za zahradničení. Při takto intenzivním využívání půdy stačil průměrné rodině na pokrytí potřeb překvapivě malý pozemek o rozloze přibližně 4000 m2. Odhaduje se, že k uživení jednoho dospělého člena rodiny stačila plocha o rozloze 500 m2.
V různých částech Severní Ameriky se rozvinuly odlišné styly pěstování Tří sester šité na míru místním přírodním a klimatickým podmínkám. Jsou známy tři základní designy indiánských polykulturních zahrad. Jeden z nich na severu území dnešních Spojených států v nivní oblasti řeky Missouri spravuje na své polykulturní zahradě indiánský kmen Hidatsů. Tamní klima má k našemu místnímu středoevropskému klimatu asi nejblíže. Hidatský design by tak měl nejlépe vyhovovat našim podmínkám.
Každá zahrada je tvořena miniaturními parcelami s čtvercovým půdorysem. Každá tato parcela je na severní straně osázena slunečnicemi a z východní, jižní a západní strany ji obepínají dlouhé úponky dýní a jiných tykvovitých rostlin. Vnitřek každé parcely je osázen čtyřmi řádky kukuřice a třemi řádky červeně kvetoucích fazolí. Řádky kukuřice a fazolí se navzájem střídají. Každý druh plodiny vyrůstá vždy v několika exemplářích z kopečku hlíny. Ty jsou systematicky navrstveny do řádků po celé ploše parcely.
Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom záhonu nebo poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž „hnojí“ sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že jistou roli v potlačování plevelů sehrává i alelopatický účinek tykví. Kukuřice vytváří oporu pro pnoucí fazole a svými kořeny vylučuje do půdy cukry, které představují ideální výživu pro dusík fixující bakterie žijící v kořenových hlízkách fazolí.
Výhodou této polykultury je nejen skutečnost, že rostliny si vzájemně prospívají, ale tato indiánská smíšená kultura též vytváří užitečné vztahy a rovněž dokáže efektivněji než většina monokultur využít zdroj světla nezbytný pro fotosyntézu. Využívá totiž hned tři různé polohy pro zachycení solární energie: přízemní (tykve, dýně), pnoucí (fazole) a vysokou (kukuřice).
Indiánská smíšená kultura v našich podmínkách
Jako první vysaďte na jaře po posledních mrazících slunečnice. V okamžiku, kdy se objeví a plně vyvinou listy angreštu, sázejte kukuřici, jejíž habitus je robustní, současně s fazolemi. Odrůdu kukuřice Malované hory nebo osmiřadou kukuřici odrůdy Oneida Whitevysaďte do kopečků hlíny, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny 1,2 m. Každý kopeček by měl být vysoký asi 10 cm se základnou o rozměrech přibližně 45 cm. Směrem nahoru se bude zužovat a vrchol bude tvořen miniaturní náhorní plošinkou širokou 25 cm. Na tuto plošinku vysaďte osm semen kukuřice. Pěstování kukuřice ve svazcích zajistí rostlinám lepší odolnost vůči větru a prudkému jarnímu dešti.
Kopečky na pěstování fazolí řaďte mezi řádky kukuřice. Kopečky na fazole by měly být rovněž vysoké asi 10 cm a mít oválný tvar o šířce 17 cm a délce 35 cm. Odrůdy polopnoucích fazolí Skunk nebo Cherokee sázejte na jižní svah kopečku po třech kusech do jeho pravé a levé části.
Kopečky pro tykve mají mít u země asi 37 cm a jejich středy od sebe musí být vzdáleny 1,2 m. Předpěstované sazenice tykví o velikosti 10 cm sázejte asi dva týdny po zasazení kukuřice. Do jednoho kopečku přijdou čtyři sazenice rozdělené do dvou skupin vzdálených od sebe 30 cm. Použít k sázení můžete odrůdu Sweet meat Oregon homestad.
Přejeme hodně trpělivosti se založením takovéto zahrady. Indiánská smíšená kultura se vám odmění kvalitními a chutnými plodinami. Kukuřici sklízejte, když mezi klasem a stonkem už není zelená barva. Dýni a fazole sklízejte standardně podle zvyklosti.
