Zvláštní biologické odvětví na rozhraní botaniky a zoologie se nazývá cecidologie. Pokud vám tento název nic neříká, pak vězte, že se jedná o nauku o hálkách, takzvaných cecidiích. Obecně tyto útvary, do kterých zahrnujeme duběnky, hálky a další tvary objevující se na nejrůznějších částech rostlin, nejsou příliš známé. Ve školách se o nich děti takřka nic neučí, a pokud je spatříme v přírodě, často ani nevíme, co je příčinou jejich vzniku.
Hálek si určitě nejčastěji všimneme na dřevinách. Pravděpodobně proto, že hálky se na nich objevují právě ve výšce našich očí. Avšak mnohem častěji se hálky vyskytují na bylinách. Na nich však nejsou zdaleka tak nápadné ani svým tvarem ani barvou, takže jsou pro nás hůře viditelné.
Jsou to hálkotvorné organismy, které mohou za vznik těchto útvarů. Vytvářejí je na všech částech rostlin, a to od pupenů, přes větve, listy, stonky až po květy, plody a kořeny a dokonce je můžeme spatřit i na semenech. Odborníci říkají, že jen v Evropě existuje 6 až 10 tisíc hálkotvorných organismů. Převážnou většinu z nich tvoří hmyz. Nejčastěji je to řád dvoukřídlých, blanokřídlých a stejnokřídlých. Mnohem menší je množství brouků nebo motýlů, kteří se také mohou podílet na vzniku hálek. Hálky na kořenech mohou vytvářet dokonce i roztoči anebo bakterie, případně hlístice. Nejčastějším původcem jejich vzniku jsou háďátka zhoubná, která napadají kořeny prakticky veškerých hospodářsky důležitých rostlin.
Z dalších hálkotvorných živočichů jsou poměrně známí pilatka hálčivá nebo bejlomorka bučinová, která v důsledku sání larev na lícní straně listůzačne vytvářet kožovité hálky s načervenalými chloupky. Zduření listů zimostrázu způsobuje mera zimostrázová, která vytváří bělavé voskovité výpotky na listech buxusu a její sání vyvolá na rostlině nahloučení listů do takřka kulovitého tvaru. Zahrádkáři se často setkávají s mšicí rybízovou, která se prozradí sama velmi záhy po vyrašení listů, když se na horní straně rybízových listů objeví nápadně klenuté puchýře. Uvnitř těchto výdutí z druhé strany listu nalezneme žlutozelené až oranžovočervené kolonie samiček mšic.
Nejznámějším hálkotvorným hmyzem je bezesporu žlabatka dubová vytvářející na spodní straně dubových listů známé duběnky. Ty mohou dosahovat v průměru až 3 cm. Uvnitř duběnek se během léta vyvíjejí samičky nepohlavní generace. Ty posléze přezimují v hálkách spadaných listů. Na začátku dalšího jara vylétají samičky z hálek a kladou zatím neoplozená vajíčka do blízkosti dubových pupenů. Koncem května se líhnou již samičky i samečkové generace pohlavní, spáří se a poté oplodněné samičky nakladou znovu na rub dubových listů vajíčka a celý životní cyklus žlabatek dubových se tak zopakuje.
Hálky však zdaleka nezpůsobují jen škody na rostlinách, ale přinášejí i zajímavé a užitečné možnosti, jako například léčivé schopnosti, kterých již ve 4. století před n. l. využíval Hippokrates. Ten zjistil, že hálky obsahují třísloviny a že mají fungicidní a antibakteriální účinky a k tomu ještě zastavují krvácení. Hálky se dále využívaly v koželužství, k činění kůží, k barvení látek a rovněž k výrobě inkoustu. Inkoust získávaný z duběnek byl 1000 let tím nejrozšířenějším psacím prostředkem celé západní kultury.
